IDA PFEIFFEROVÁ Cesta do svaté zem a egypta 11 argo Ukázka elektronické knihy
IDA PFEIFFEROVÁ Cesta do svaté zem a egypta Podniknutá od byezna do Prosince roku 1842 Veronika FaktoroVá (ed.) argo 2 0 2 2
Kniha vychází s ünanní podporou Ministerstva kultury eské republiky. Vydání podpoyilo Centrum pro výzkum novjbí eské literatury a literární teorie Filozoücké fakulty Jihoeské univerzity. Obálka: Ida Pfeiûerová, detail z frontispisu Reise einer Wienerin in das heilige Land (Wien 1846), Bayerische Staatsbibliothek, München K vydání pyipravila, úvodní studií a poznámkami opatyila Veronika Faktorová. Recenzovali Mgr. Jana Vrajová, Ph.D. doc. Mgr. et Mgr. Václav Grubhoûer, Ph.D. Edici Yídí Magdalena Moravová. Argo 2022 Edition, preface, and notes Veronika Faktorová, 2022 Translation Jan Evangelista atpán KYeek, 1846 ISBN 978-80-257-3838-2 (váz.) ISBN 978-80-257-4085-9 (e-kniha)
obsah PYEDMLUVA: TOUHA VIDT. CESTA IDY PFEIFFEROVÉ DO SVATÉ ZEM A EGYPTA 7 Ida Pfeiûerová se stává cestovatelkou 10 Promyblený cestovní plán: Dunaj % Orient % Itálie 22 Biedermeierovský Orient 27 Cestopis jako ideální ~enské tivo 37 Význam eského pyekladu 48 CESTA DO SVATÉ ZEM A EGYPTA 57 PYEDMluVA PYEKlADATElE 55 Cesta z Vídn do Konstantinopole 59 Pobytí v Konstantinopoli 83 Cesta z Konstantinopole do Bairutu 114 Jerusalém 145 Cesta z Jerusaléma po pevné zemi do Bairutu 177 Cesta z Bairutu do Damabku, Bálbeku a na libán 204 Cesta z Bairutu do Alexandrie a do Kairu v Egypt 232 Zpátení cesta z Kaira do Alexandrie a do Malty 278 Cesta z Malty do Sicílie, Neapole a Yíma 289 Návrat 337 DOSlOV PYEKlADATElE 338 POZNáMKy 339 Bibliograüe 396 Ediní poznámka 401 Slovník 410 Ukázka elektronické knihy
Obrazová pyíloha 413 Biograüe Idy Pfeiûerové 416 Mapa 418 Jmenný a místní rejstyík 419
PYEDMLUVA touha Vidt. cesta idy PFeiFFeroVÉ do svaté zem a egypta >Jak je mo~né, ~e jediná samotná )~ena bez mu~ského doprovodu, bez )velkých finanních prostyedko, mohla dosáhnout takových výsledko, které hranií takyka se zázrakem?< 1 ptal se právemjeden ze souasníko rakouské cestovatelky Idy Pfeifferové (179731858), která se práv vrátila z druhé cesty kolem svta a pomalu se chystala na svou dalbí, bohu~el ji~ poslední výpravu na Madagaskar. 2 }ena ztlesiující svým povodem i mentálním horizontem svt biedermeierovské Vídn 3 dosáhla skuten neuvyitelných úspcho. Probla tyemi kontinenty, spatyila egyptské pyramidy, ruiny Babylonu a Ninive i Niagarské vodopády, plavila se po vodách Nilu, Gangy i Mississippi. 4 Na svých cestách staten vzdorovala rozným dobrodru~stvím. S vervou se zúastnila lovu tygro, vymohla si pyístup do tabrízského harému, vystoupala na vrchol Cheopsovy pyramidy. Naprostou senzaci vzbudil její pobyt u lovco lebek na Borneu i ve vigvamech amerických indiáno. Své výpravy popsala v nkolika objemných knihách, které provázel ojedinlý tenáyský úspch, pyekraující hranice rakouské monarchie. 5 To vbe dokázala zvládnout v posledních dvaceti letech svého ~ivota a oprávnn se tím zayadila mezi nejproslulejbí evropské cestovatele i cestopisce. Souasníky Idy Pfeifferové fascinovala pyedevbím její odvaha a hou~evnatost, s nimi~ elila nekomfortním a nebezpeným cestovním podmínkám. Takové jednání bylo u ~eny její doby pova~ováno za zcela výjimené a budilo i jistou nedovru, pyesto~e cestovatelka neváhala pravdivost svých slov dolo~it i brámy na vlastním tle, jak dosvdoval jistý anglický publicista: >Ida je neobyejná ~ena, v tomto století zcela jedineného typu, je zvlábtní smsicí n~nosti a síly, a to nejen ve smyslu dubevním, ale i fyzickém, [&] její iny jsou zcela neuvyitelné, tak~e se nkdy 7
V e r o n i k a F a k t o r o V á mo~e zdát, jako by ji ochraioval njaký zázraný talisman, [&] ~ádný zkubenjbí mu~ vbak nemo~e zpochybnit, ~e se ocitla mezi kanibaly obou hemisfér, i já sám jsem polo~il své tyi prsty do rány na její levé pa~i, kterou jí zposobili lidojedi v Patagonii.< 6 ZpochybIována vbak nebyla jen pravdivost Idiných zá~itko, ale i vhodnost a vobec sama relevance jejích aktivit. Cestovatelka byla kritizována za svou chorobnou cestovatelskou vábei, pyílibnou tkavost, neodbornost 7 a pyedevbím její úsilí bylo mnohdy vnímáno jako nepatyiný >odklon od vy~adovaných ~enských povinností v dom a rodin<, jeho~ by se jako spoyádaná ~ena vobec nemla dopoubtt. 8 Ida Pfeifferová se vbak nenechala odradit. Vydávala se na stále delbí výpravy, a to i do míst, kam mnoho evropských cestovatelo dosud nezavítalo. Turistické povaze svých cest tak vtiskla záva- ~njbí, objevný rozmr. Postupn se také dovzdlala v pyírodních vdách, zvlábt v geologii a entomologii, a od své výpravy na Island se zaala intenzivn vnovat soustavnému sbru pyírodnin a etnografik. Na tomto poli dosáhla nkolika odborných úspcho, mezi ty nejvýznamnjbí patyil nález nkolika dosud neznámých ~ivoibných druho. Shroma~ováním a následným prodejem pyírodnin do evropských muzeí si zajistila jak finanní prostyedky pro své dalbí podniky, tak pozornost vdeckých kruho. V odbornjbím smru jejích cest ji podpoyilo nkolik proslulých badatelo. Mezi její dovrné pyátele a rádce patyil Vincenz Kollar, entomolog a kurátor PYírodovdného muzea ve Vídni, osobn se s ní nkolikrát setkali a v korespondenním styku s ní byli nmetí pyírodovdci a geografové Alexander von Humboldt, Carl Ritter i August Heinrich Petermann. Práv jejich zásluhou byla po návratu ze své druhé cesty kolem svta uvedena jako vobec první ~ena do berlínské i payí~ské zempisné spolenosti. Podporu posléze nalezla i v nejvybbích spoleenských kruzích, pruský král jí udlil zlatou medaili za zásluhy na poli vd a umní, arcivévoda Ferdinand Maxmilián, nadbený botanik, pak nkolik soukromých audiencí. Rakouská vláda jí pyed druhou cestou kolem svta vnovala finanní pyíspvek za úelem zvýbení jejího vdeckého pyínosu. Stalo se tak zásluhou doporuení kurátora 8 Ukázka elektronické knihy
P Y e d M l u V a : t o u H a V i d t 1. Ida pfeifferová (179731858), portrét z autoriny knihy Poslední cesty (The Last Travels of Ida Pfeiffer, Inclusive of a Visit to Madagascar, 1861) c. k. pyírodovdných sbírek Carla von Schreibers a navzdory ministru financí odmítajícímu uvyit, ~e by >njaká ~enská bez vdeckého vzdlání vobec mohla rozumt tomu, co je z odborného hlediska skuten cenné sbírat<. 9 Ida Pfeifferová, která posobila >velmi obyejn< a její~ fyzické dispozice, malá výbka, útlá postava, shrbenost, tichý hlas a vybbí 9
V e r o n i k a F a k t o r o V á vk, na první pohled zdaleka neodpovídaly tomu, >jaké cestovní pyeká~ky musela vytrpt<, s velkou samozyejmostí pyekroila mnohé genderové i spoleenské mantinely své doby. 10 Procestovala celkem 240)000 km po moyi a 32)000 km po soubi. 11 O jejích výpravách referoval denní tisk, vydání jejích cestopiso byla rychle rozprodána a záhy následovaly reedice i pyeklady do anglitiny, francouzbtiny nebo nizozembtiny. První autorino dílo, o cest do Svaté zem a Egypta, se roku 1846, dva roky po nmeckém originále, objevilo i v ebtin. Tento povodní pyeklad zde znovu nabízíme souasným tenáyom, neboe je významnou a v eském prostyedí historicky vobec první pyipomínkou úspbné cestovatelky a spisovatelky, která se v úvodu jedné ze svých knih vyznala: >Jako je malíy nucen namalovat obraz, básník vyslovit své myblenky, tak i já jsem nucena vidt svt.< 12 1. ida Pfeifferová se stává cestovatelkou Biografie Idy laury Pfeifferové, rozené Reyerové, 13 se a~ do jejích ptatyyiceti let odvíjela v mezích obvyklého ~ivota ~eny z dobye situované styedostavovské rodiny první poloviny 19. století, v nm~ pro cestovatelské a literární aktivity nebylo pyílib prostoru. Budoucí cestovatelka a autorka cestopiso se narodila roku 1797 ve Vídni, otec byl majitelem prosperující manufaktury na zpracování bavlny a mubelínu. Její výchova, zvlábt po brzké smrti otce, probíhala v duchu dobových zásad, 14 vzdlávána byla nesystematicky, najatými domácími uiteli. Soustavnji se uila jen francouzbtinu a hru na klavír. Ve dvaadvaceti letech se provdala za Antona Pfeiffera, s ním~ mla dva syny, Oscara a Alfreda. Man~elský ~ivot Idy Pfeifferové nebyl pyílib beastný, o dvacet let starbí vdovec jí byl vnucen matkou, která vyila, ~e pro svou dceru získala perspektivní partii. Advokátní a obchodnická karié - ra Antona Pfeiffera, provozovaná v haliském lvov, vbak ji~ brzy po svatb zaala upadat a rodina se ím dál hloubji propadala do nepyíznivé finanní situace, kterou zhorbovala i man~elova neochota slevit z nákladného zposobu ~ivota. Výdaje domácnosti 10
P Y e d M l u V a : t o u H a V i d t s pyibývajícími dtmi rostly a Ida musela hledat rozné alternativní zdroje pyíjmo. Zaala dávat soukromé hodiny hry na klavír a kreslení, asto odjí~dla ze lvova do rodné Vídn, aby hledala pomoc u svých pyíbuzných. Neshody s man~elem a nedostatek prostyedko nakonec vyústily v definitivní návrat do Vídn, v hlavním mst monarchie ji~ zostala sama, bez mu~e, v péi svých bratro. Odluku od man~ela omlouvala tím, ~e bylo tyeba zajistit dobré vzdlání pro syny. Mladbí syn Oscar nadto projevoval znaný hudební talent, který mohl ve Vídni rozvinout lépe ne~ v Halii (pozdji se stal uznávaným pianistou a komponistou a posobil v rozných evropských zemích i v latinské Americe). S dosplostí svých syno se Ida Pfeifferová pyiblí~ila vku, kdy splnila své morální povinnosti, naplnila dobovou spoleností oekávaný údl ~eny a podle zavedených zvyklostí se mohla v modlitb a pokoji tbit ze závrených let ~ivota. Z její biografie vbak vytubíme, ~e to nebylo v pyirozenosti její povahy. Jak s oblibou zdoraziovala vtbina jejích ~ivotopisco i ona sama, ji~ jako dívka se vehementn vzpouzela oekávání svého okolí. Odmala preferovala pohodlnjbí chlapecké obleení, s oblibou si hrála s bratry na vojáky a radji si popálila ruku, ne~ aby cviila na nenávidný klavír. Její vzdor, který ji podle mnohých svádl >z cesty, jaká slubí ~enskému pohlaví<, se projevil zvlábt v ase dospívání, kdy >ka~dou ~enskou prací opovrhovala<, namísto vayení, vybívání a pletení vábniv etla a cestopisná literatura jí nahrazovala vbechnu >parádu, plesy a divadla<. 15 K cestopisom ji pyivedl její domácí uitel Joseph Franz Tri - mmel, rakouský spisovatel, cestovatel Alpami a v neposlední Yad i nadbený botanik, geolog a historik. Pod pseudonymem Emil vydal v probhu první poloviny 19. století nkolik svazko básní, divadelní hru, soubor rakouských povstí a byl té~ autorem pozoruhodného cestopisu do alpského údolí Gastein a stejnojmenných lázní, 16 reprezentujícího dobovou pyedstavu o motivacích, zposobech a samotném smyslu cestování. Trimmelov moderní cestovatel vystupuje jako znalec místních pomro, poskytuje tenáyom Yadu praktických informací ohledn pyístupových tras do oblasti, ubytování, cen stravy nebo zdravotních úinko místních 11
V e r o n i k a F a k t o r o V á léivých prameno. Projevuje vbak i zájmy geologické, botanické a historické a je nadbeným pozorovatelem pyírodních krás 3 jeho cestopis k tomu úelu nabízí doslova katalog vyhlídek, z nich~ lze pozorovat promnlivá panoramata alpské krajiny. Ida se do svého uitele podle rozných svdectví zamilovala. Optovaný milostný vztah vbak pro odpor matky neskonil beastn. Ida se provdala za Antona Pfeiffera, Trimmel zostal svobodný. Aktivity cestovatelky zpovzdálí vbak dále nejen sledoval, ale i literárn a pomrn kriticky okomentoval v básni z roku 1849. Cestovatelce v ní adresoval pyesvdení, ~e >vlny ~ivota< nelze zklidnit >putováním do dálek<, je naopak tyeba >zamíyit ku byehu<. 17 Man~elství s Antonem Pfeifferem bylo nakonec pro Idu spíbe vysvobozením. unikla od pyísné a nevlídné matky, mohla se stát svou vlastní paní. Man~el jí poskytl zcela volnou ruku jak ve výchov dtí, tak v organizaci rodinných pomro, ani proti pozdjbí odluce nijak neprotestoval. usídlil se natrvalo ve lvov u syna z prvního man~elství a jeho styky s Idou zostaly a~ do konce jeho ~ivota sice pyátelské, avbak omezené a odehrávaly se spíbe korespondenn. 18 Ve vku tyyiceti pti let se tedy Ida Pfeifferová ocitla v situaci, kdy získala nezávislé postavení a tím i mo~nost uskutenit své cestovatelské touhy, které byly dosud naplnny jen krátkodobými výlety do Terstu a Benátek i pendlováním mezi Halií a Vídní. Pro svoj zámr si vybrala jednu z nejtradinjbích tras evropských poutníko 3 cestu do Svaté zem. Odvá~né plány vbak nebylo snadné realizovat. Cestovatelka se musela v organizaci výpravy spolehnout pouze na sebe, masová turistika zajibtná cestovními kanceláyemi se zaala rozvíjet teprve od konce bedesátých let 19. století. 19 Jistou pomoc mohla hledat u evropských konzulo. Jejich zásluhou bylo mo~né získat potyebné informace, dobré ubytování nebo doporuující dopisy, v reálu ale ne v~dy byli ochotni ji jako neznámou a neurozenou cestovatelku pyijmout. Id krom kontakto chybly té~ finanní prostyedky, a tak se asto musela spokojit s druhou cestovní tyídou, horbími slu~bami i bpatným jídlem. Dokázala se vbak uskrovnit, pyizposobit se podmínkám a jebt se pochlubit svou skromností a betrností. Tyto mbeanské ctnosti jí zostaly vlastní 12
P Y e d M l u V a : t o u H a V i d t i pyi pozdjbích výpravách kolem svta, kdy ji~ byla vá~enou cestovatelkou. Podle souasníko nikdy nepo~ádala o vojenský doprovod, necestovala s karavanou mezko a vozo a velkým nákladem, ale >v~dy jen s lehkým pyíruním zavazadlem, síekou na motýly, tornou na botanické nálezy, doprovázena jedním provodcem nebo tlumoníkem<. 20 Idiny cestovní plány vbak ji~ v zárodku nejvíce ohro~ovaly spoleenské pyedsudky a konvence, zejména pak ty, které utváyely dobový ideál ~eny a ~enskosti. Nejbli~bí okolí zpochybiovalo její tlesnou výdr~ i psychickou odolnost a odmítalo pyedevbím její úmysl vyrazit na cestu samostatn, zcela bez doprovodu. 21 }eny první poloviny 19. století se zpravidla cestovatelkami stávaly po boku svých mu~ských protjbko, kteyí v cizích zemích plnili své pracovní závazky, asto diplomatické nebo vojenské povahy, pyípadn v nich realizovali své obchodní zájmy. Povinnost stát mu~i po boku a zajibeovat mu komfort a pocit zázemí legitimizovala vytr~ení ~eny z jejího pyirozeného prostyedí, tj. domácnosti. Z dobové perspektivy se jevil pochybný i samotný pyínos takto nároné cesty, jen~ byl pro ka~dé pohlaví zva~ován zcela odlibn. Podle obecného pyesvdení ~enám pyinábelo cestování jen nesnáze, naopak pro mu~e bylo nutností. Získání cestovatelských zkubeností bylo v jejich pyípad pova~ováno za integrální souást výchovy a asto bylo i nezbytným pyedpokladem budoucí kariéry. }eny v tomto ohledu z cestování nijak profitovat nemohly, naopak u mladých dívek byla taková aktivita vnímána jako mrhání asem, neboe tak promebkávaly dobu, kdy mohly dosáhnout jim ureného ~ivotního cíle v podob výhodného siatku. Panovalo dokonce pyesvdení, ~e cestování mo~e být pro ~eny a~ nebezpené, je-li smyováno ke >vzdlání ducha a zublechtní charakteru<. 22 To, co bylo pro mu~e prospbné a co je kultivovalo, v pyípad ~en niilo jejich pyirozené vlastnosti a jejich vrozené citové zalo~ení. Ida Pfeifferová si stran cestování nekladla ~ádné vysoké cíle. Spíbe ne~ úsilí o dubevní rozvoj ji do vzdálených konin svta vedly, jak sama asto pyiznávala, zvdavost a touha po zá~itcích. Ji~ na mnoha místech Cesty do Svaté zem a Egypta se vyznává 13
V e r o n i k a F a k t o r o V á z potchy, kterou jí cestování pyinábí a ji~ nelze uspokojit jinak ne~ dalbím uvedením do pohybu, vykroením do nových, dosud neznámých míst. >Avbak ím více jsem vidla, tím více vidti jsem ~ádala, tak~e má zvdavost neznala mezí,< 23 svyuje se svým tenáyom takyka na konci své první velké pouti, a je zyejmé, ~e práv proto nemo~e zostat poslední. Wanderlust, i dobov pyesnji Fernweh, touha po dálkách, kterou zde cestovatelka pocieuje, vbak byla z perspektivy styedoevropské mbeanské kultury posuzována jako motivace znan pochybná. Bezúelné touze po dálkách snad mohli propadnout nkteyí mu~i, spoyádané ~eny vbak sotva. Tolerována byla jen ve výjimených pyípadech. Touto nemocí mohl trpt známý evropský cestovatel tyicátých a tyyicátých let 19. století, kní~e von Pückler-Muskau, 24 neboe vhodn dotváyela jeho povst extravagantního dobrodruha tkajícího po evropských i orientálních zemích. Akceptovat ji bylo mo~né rovn~ u ~en z vybbích spoleenských vrstev, které se mohly svobodnji oddávat rozným rozmarom, anebo u cizinco a cizinek jiného kulturního okruhu. I tyto výluné pyípady vbak byly kritizovány, a v dobové styedoevropské literatuye dokonce zesmbiovány 3 nejobvykleji prostyednictvím komických figur nesympatické dámy na cestách nebo vbeteného a neslubn se chovajícího anglického cestovatele. 25 K nevrlým komentáyom na adresu Angli ano, kteyí se vbude neomalen roztahují a bezcíln potloukají z místa na místo, se v cestopise po Itálii a avýcarsku uchyloval tyeba i eský básník Jan Kollár; zvlábe pyíkrý byl voi úspbné britské autorce cestopiso Julii Pardoeové, kterou dehonestoval jako >anglickou potlukaku a babiznu<. 26 Potencionální, a jak vidno na základ Kollárova pyíkladu, velmi peprné výhrady dobové spolenosti vbak rakouská cestovatelka dokázala 3 alespoi v pyípad své první cesty 3 rozptýlit. PYání dospt k Svatému hrobu v Jeruzalém bylo mo~né chápat jako projev upyímné zbo~nosti poutnice, její~ podnik kontinuáln navazoval na tradici sahající hluboko do styedovku. 27 Tento výklad Ida Pfeifferová ve svém cestopisu mnohokrát explicitn podpoyila 3 tyeba kdy~ opakovan zdoraziovala, ~e její touhou bylo kráet, >kudy Kristus kráel<. 28 Nábo~enský rozmr ml nakonec 14 Ukázka elektronické knihy
P Y e d M l u V a : t o u H a V i d t 2. Julie pardoeová (180431862), anglická cestovatelka ve své knize Krásy Bosporu (The Beauties of Bosphorus, 1839) i závr celé výpravy, vedoucí z italského jihu pyes Yím a~ do Benátek, kdy mezi navbtvovanými památkami dominovaly kostely a rozná sakrální místa. Za vrcholné potvrzení nábo~enských motivací poutnice by pak mohla být pova~ována její soukromá audience u pape~e. legitimitu cesty Idy Pfeifferové vbak podpoyila i skutenost, ~e pyece jen nebyla první ~enou 19. století, která by se vydala na cesty a souasn podala o svých zá~itcích písemnou zprávu, bye cíle tehdejbích cestovatelek byly zpravidla mnohem dosa~itelnjbí. StYedoevropanky míyily obvykle do Francie, Belgie, Holandska, avýcarska nebo i Anglie a Skotska. Autorkami cestopiso z tchto zemí se stávaly spíbe ~eny z vybbích spoleenských 15 Ukázka elektronické knihy